Začala jsem se mít ráda až se na mě usmál.

Ač to může znít, jako pubertální příběh z Bravíčka, má to větší hloubku.

Má sebeláska je někde uvnitř, má ji každý, ale každý ji má jinak hluboko. Jak hluboko ji mám já, to teprve začnu zjišťovat. Našla jsem tedy úplně jiný způsob, který si dovolím říct, může pomoct většině. Začala jsem si dávat malé, ale pro mě důležité cíle. Každým splněným cílem se totiž dostanu výš a výš. Například, že se zvládnu projít sama venku. Zvládnu sama zavolat zubaři. Dokážu říct určité osobě svůj názor nebo dát najevo, že se s tím člověkem už nechci stýkat, protože mi to je nepříjemné. A těmito postupnými kroky jsem se posouvala. Samozřejmě jsem byla vždy nervozní a říkala si, že to nedokážu, ale to jsem si vzpomněla na minulý krok. Když jsem ho zvládla, proč bych nezvládla tento? Na maturitě jsme si říkala, když jsem zvládla autoškolu, tohle taky zvládnu! Začala jsem mít ráda to, jak jsem schopná, pracovitá, kreativní, hodná, upřímná a prostě mojí osobní stránku. 

Bylo zvláštní, že když jsem se začala mít ráda s vědomím toho, že jsem schopná, projevilo se to na mém vnímání sebe samu. Začala jsem se v zrcadle usmívat a hladit se jako malá (bez sexuálního podtextu prosím vás). Obejmout se. Poděkovat svému tělo a dopřát mu odpočinek. Zkrátka se to projeví na vašem vyzařování.

Cítila jsem, že to nejhorší mám za sebou. Věděla jsem a vím, že se potkám v budoucnu se spousty nepříjemnými věcmi a lidmi, ale tak nějak si s tím už vím rady. A jednoho krásného letního dne, kdy jsem si oblékla mé oblíbené šaty, jsme se s přáteli dohodli, že si dáme oběd ve Forky´s. Sedíme na jejich dřevěných židlích, užíváme si skvělou atmosféru a v tom najednou, zezadu prochází Ben. Podívá se mi přímo do očí a usměje se na mě - nebo spíš do mě, protože se mi jeho úsměv zaryl až do duše prosím vás . PANEBOŽE. Nedokážu popsat, jestli to bylo jen pubertální emoční zásek, ale doslova mi v těle projela horká příjemná vlna, kterou mi předal svým pohledem. Celý den a vlastně i týdny jsem z toho byla hotová. O pár dnů později měl Ben na ig story, kde probíral se svým rodinný členem, že se prostě rád usmívá na hezké holky. Takže 1+1 to znamená, že se na mě usmál, protože jsem se mu líbila! A když jsem se tedy líbila Benovi, tak jsem tedy krásná. Nevím jak moc vám to pubertálně zní, ale je mi to vlastně jedno. 

Ben mi předal svým úsměvem jakési poselství, že jsem krásná celá. Možná byl jen chvilkové převtělení Boha (ať už je Bůh cokoliv), který mi potvrdil, že tu SEBELÁSKU, kterou v sobě vytvářím byla stvořena.